2. Historie a astrologie

Prvopočátky astrologie

Stonehenge

Za jakýsi prapůvodní předstupeň astrologie a současně astronomie je možné považovat už pozorování oblohy a astronomických jevů na ní se odehrávajících, jako jsou cyklické změny Luny nebo pohyby Slunce ad. kosmických objektů. Za účelem sledování a rozpoznání okamžiku, kdy některé tyto jevy, jako okamžik rovnodennosti nebo slunovratu, nastane se stavěli observatoře. Mezi tyto patří např. asi nejvíce "profláklé" Stonehenge, dále observatoř v Quiberonském zálivu v Bretani (2. až 3. tis. př. n. l.), ale třeba také observatoř v Makotřasech u Prahy, která je ještě asi o půl tisíciletí starší. Toto sledování mělo pro tehdejší lidi význam především v zemědělství.

Zrod skutečné astrologie

První činnost, kterou je již ve své podstatě možné považovat za astrologii, a která tedy již obnášela zakreslování pozic planet do souřadného systému zodiaku a byla vykonávána za účelem zjištění určitých kvalit nebo budoucnosti někoho či něčeho, se objevila v Babyloně, přičemž babyloňané použili informace o pozorování planet a jiné prerekvizity předtím objevené Sumery. Odsud pocházejí nejstarší známé zlomky písemností, obsahující astrologické prognózy. Jedná se konkrétně o zprávy mágů a astrologů, každodenně podávané asyrskému králi Aššurbanipalovi (668 - 626 př. n. l.). Astrologie byla jedním z, tehdejší vládnoucí třídou hojně využívých, prostředků sloužících k věštění budoucnosti. Nejstarší horoskop dokazující tuto skutečnost pochází z roku 409 př. n. l. Astrologií se zabývali i Chaldejci a od nich ji potom převzali Egypťané (podle historika Gleadowea ale např. zodiak nevznikl v Mezopotámii, ale pronikl tam až později z Egypta). Prostřednictvím Chaldejců je poté přenesena i do Řecka, kde je dále obohacena znalostmi matematiky, geometrie a teorií živlů a potom se rozšiřuje i do Říma.

Pythagoras

Zvláště mnoho prvků, které lze nazvat astrologickými, vystupuje ve filozofii Phytagoráse (kolem r. 580-500 př. n. l.). V jeho systému mystické aritmetiky měla čísla svůj osobitý význam (viz obr. a stať níže). Díky operacím, které s těmito čísly prováděl buď on sám nebo některý z jeho žáků, objevil mimo jiné zákony harmonie, což vedlo v pythagorejských kruzích ke vzniku pojetí harmonie sfér, centrální astrologické koncepci. V astrologii je harmonie sfér vyjádřena doktrínou aspektů a harmonie mezi planetami je determinována úhlovou vzdáleností mezi planetami v ekliptice. V tomto období vznikají první astrologické školy a počínají se objevovat individuální horoskopy.

Ptolemaios

Velikou osobností 2. století našeho letopočtu byl alexandrijský astronom a geograf Klaudios Ptolemaios, který ve svých dílech shrnul dosavadní poznatky astrologie (Tetrabiblos), matematiky, astronomie a zeměpisu. Toto dílo bylo základním studijním zdrojem pro mnohé astrology později ve středověku.
Lze tvrdit, že jádro systému současné astrologie (až na detailnější propracování systému astrologických domů) bylo zformulováno v průběhu sedmi století, dělících Pythagoráse od Ptolemaia. Kromě tak dlouhého období a skutečnosti, že astrologie kvetla v každém koutě helénského světa, jsou jednotlivé etapy jejího rozvoje vědě zcela neznámé. Systém se objevuje naráz v kompletní podobě.

Ukázka Pythagorovské číselné mystiky:

Číslo jedna: Monáda
	Instrument of Truth Obscure No-Many A Chariot Immutable Truth and Invulnerable Destiny A Seed Fabricator True Happiness Zeus Life God The Equality in Increase and Decrease Memory A Ship Essence The Innkeeper, "that which takes in all" The Pattern or Model The Moulder Prometheus The First Darkness Blending Commixture Harmony Order Materia A Friend Infinite Expanse Space-Producer
Číslo dva: Pár
	Inequality Indefinite The Unlimited Without form or figure Growth Birth Judgment Appearance Anguish The Each of Two Falling Short, Defect Erato Equal Isis Movement The Ration in Proportion Distance Impulse Excess The Thing With Another Rhea Selene Combination That Which is To Be Endured; Misery, Distress Boldness, Audacity Matter Obstinacy Nature
Číslo tři: Trojice
	Proportion Harmonia Marriage Knowledge Peace Every Thing Hecate Good Counsel Piety The Mean Between Two Extremes Oneness of Mind The All Perfection Friendship Purpose
Číslo čtyři: Čtveřice
	The Nature of Change Righteousness Hercules Holding the Key of Nature
Číslo pět: Pětice
	Alteration Immortal Androgyny Lack of Strife Aphrodite Boubastia Wedding Marriage Double Manifesting Justice Justice Demigod Nemesis Pallas Five-Fold Forethought Light
Číslo šest: Šestice
	Resembling Justice The Thunder-Stone Amphitrite (Poseidon's Wife) Male-Female Marriage Finest of All In Two Measures Form of Forms Peace Far-Shooting Thaleia Kosmos Possessing Wholeness Cure-All Perfection Three-Ford Health Reconciling
Číslo sedm: Sedmice
	The Forages Athena Citadel Reaper Hard to Subdue Defense Due Measure Virgin Revered Seven Bringing to Completion Fortune, Fate Preserving
Číslo osm: Osmice
	Untimely Born Steadfast Seat or Abode Euterpe Cadmia Mother All Harmonious
Číslo devět: Devítice
	Brother and Consort of Zeus Helios Absence of Strife Far-Working Hera Hephaestus Maiden Of the Kouretes Assimilation Oneness of Mind Horizon Crossing or Passage Prometheus Consort and Brother Perfection Bringing to Perfection Terpsichore Hyperion Oceanus
Číslo deset: Dekáda
	Eternity Untiring Necessity Atlas Fate Helios God Key-Holding Kosmos Strength Memory Ourania Heaven All All-Perfect Faith Phanes

Úpadek astrologie v Evropě

Postoj křesťanů během prvních staletí našeho letopočtu vůči astrologii nebyl jednoznačný. Astrologie sice hrála jako prvek doktríny klíčovou roli ve většině gnostických frakcí tehdejšího křesťanství, avšak součástí teologického systému ortodoxní formy víry nebyla. Přesto mnoho představitelů ranného křesťanství projevovalo o astrologii zájem a snažilo se ji uvést do souladu s tezemi víry Později je ale v Evropě astrologie církví kritizována a potlačována. Nejvýraznější osobou nového církevního trendu byl sv. Augustin (354-430), který sice nepopíral, že se mnoho předpovědí astrologů vyplňuje, ale tvrdil, že je to způsobeno vlivem zlých mocností a že astrologie je formou černé magie.

Alcuin (oprostřed)

Západní astrologie

Tomáš Akvinský

Na univerzitě v Boloni existovala od r. 1125 významná astrologická fakulta, která trvala zhruba dvě století. Astrologie se vyučuje i na jiných univerzitách.

Ukázka z díla O sféře

Brzy došlo na znovuobjevení Ptolemaia: v roce 1138 přeložil Plato z Tivoli jeho Tetrabiblos. Ve druhé polovině 12.stol. působil Gherardo z Cremony (1114-1187), jeden z nejvýznamnějších překladatelů vědeckých arabských traktátů do latiny, Ptolemaiův Almagest preložil v Toledu roku 1175.Překlad Almagestu Jana ze Sevilly se stal základem díla O sféře (Tractatus de Sphaera mundi) Angličana Johannese de Saccrobosco (okolo 1200-1256) který až do své smrti prednášel astronomii na univerzite v Paříži. Toto dílo se používalo na univerzitách za dob Galilea, jeho dílo se stalo základní evropskou učebnicí astronomie po několik staletí. K spřesnění astronomických pozorování přispěli mechanické hodiny; v Evropě se objevily okolo roku 1300. ve 13. století Albertus Magnus rozdělil hvězdářský obor na tzv. teoretickou část (astronomii) a praktickou (astrologii). Díky Dantově Božské komedii se stali populárními Michael Scottus(1170- 1236) a Guido Bonatti (1210-1296), působící na dvoře císaře Friedricha II rakouského.

Michael Scottus

Michael Scottus, narozený někdy koncem 12. století ve Skotsku, znal židovskou i arabskou moudrost a současně vynikal hlubokou znalostí latinského písemnictví. Ve 20. letech 13. století dosáhl takového věhlasu, že mu byl nabídnut arcibiskupský stolec v Cashelu, on jej však pro neznalost irského jazyka nepřijal. Namísto toho se odebral na Sicílii, teprve nedávno vyrvanou z područí Maurů, a stal se dvorním astrologem Fridricha II., vášnivého obdivovatele okultních věd. Roku 1235 se Fridrich oženil s Isabellou, sestrou anglického krále Eduarda III., avšak, jak zaznamenal Matěj Pařížský, „odmítal ji tělesně poznat, dokud mu astrologové nesdělí, že nastal ten pravý okamžik". V době, kdy byl ve službách Fridricha II., sepsal Michael Scot několik děl o astrologii včetně velmi rozšířené Liber Introductorius určené pro „začínající studenty a pro ty, kdož nejsou zahlceni vědomostmi."

Guido Bonatti

Osobnost Bonattiho je jasným důkazem toho, jak velký význam středověk přikládal spojitosti mezi astrologií a lékařstvím: jeho jméno figuruje na seznamu mistrů boloňské univerzity, jedné z nejstarších lékařských fakult v Evropě, kde jako profesor astrologie vedl čtyřletý kurs, který museli povinně absolvovat všichni tehdejší studenti medicíny. Bonattiho jedenáctidílný traktát De Asťronomia - (asťrologia a asťronomia se v té době stále ještě zaměňovaly) shrnoval veškeré dosavadní poznatky v tomto vědním oboru, včetně „otáčení" (progresí) a elekcí. Vyznačoval se i obvyklým zmatkem, pokud jde o dělení na domy. Anglický král Jindřich VII. přesto považoval Liber Astronomicus za dílo natolik klasické, že ještě o dvě stě let později měl jeden jeho skvostný exemplář ve své knihovně. Tak jako mnoho jiných astrologů v dějinách, pracoval i Bonatti pro svého patrona - v jeho případě jím byl italský velmož Guido da Montefeltro. Vypráví se, že Bonatti dal nad náměstím ve Forli postavit věž se spoustou knih a astrolábem a rozhodoval dokonce i o tom, kdy má jeho pán vytáhnout s vojskem do války proti svým nepřátelům.

Arnald z Villanovy (ca. 1235-1311)

Veliký španělský lékař a alchymista Arnald z Villanovy (zemř. 1313) byl nezvratně přesvědčen o vlivu hvězd na lidské zdraví i nemoci. Arnaldovo dílo se dělí na Medka a Exotica, přičemž Exotica se dále člení na Chymica, Astronomica a Theologica, Arnald tvrdil, že Hippokratés odjakživa zdůrazňoval zásadní význam astrologie v lékařství. Lékař potřebuje obě navzájem se doplňující vědní disciplíny, medicínu i astrologii. Astrologové mohou poradit, kdy je nejlépe provést konkrétní operaci anebo kdy sbírat či užívat byliny. Pro toto pojetí péče o zdraví je charakteristický náhled, který jistě radikálně uspíšil průběh pacientovy choroby: „Bude-li se ascendent nacházet v ,kardinálním' znamení a Měsíc ve znamení téže kvality - jmenovitě ve Skopci, Raku, Vahách či Kozorohu - a stejně tak i vládce ascendentu, proběhne nemoc rychle, ať již k dobrému či zlému konci." Arnald dal nicméně jasně na srozuměnou, že nebeské vlivy nutně nedeterminují veškeré dění v sublunární sféře, nýbrž pro ně pouze vytvářejí předpoklady a podmínky. Věřil, že svým rozumem a svobodnou vůlí dokáží lidé vliv nebes na své emoce překonat: „Moudrý člověk ovládne hvězdy svým rozumem" (vir sapiens dominabitur asťris sua rationabilitate).

"Dne 20. března 1345 v jednu hodinu po poledni došlo ke konjunkci Jupiteru, Saturnu a Marsu v domě Vodnáře. Konjunkce Saturnu a Jupiteru s sebou vždy přináší neštěstí a smrt, zatímco konjunkce Marsu a Jupiteru rozšířila ve vzduchu morovou nákazu (Jupiter jako teplý a vlhký měl ze země i z vod vytahovat jedovaté výpary, jež Mars, horký a suchý, rozdmý-chal v planoucí oheň). Konjunkce všech tří planet nemohla očividně znamenat nic jiného než epidemii katastrofálních rozměrů."

Cecco Ascoli

Cecco ďAscoli, florentský astrolog a alchymista, který přednášel v Boloni, byl 16. srpna 1327 upálen na hranici jako kacíř za to, že sestavil horoskop Ježíše Krista a vyvodil z něj nevyhnutelnost ukřižování. Pověst kacíře si ďAscoli vysloužil už svou prací 0 nekromancii. Astrologii aplikoval i na příchod Antikrista a konec světa, což už bylo pro Vatikán příliš. D'Ascoli věřil, že astrologie představuje nejspolehlivější způsob poznání budoucnosti - účinnější než magie a věštby -, a její ovládnutí činí z člověka božskou bytost podobnou andělům. A že lékaři může pomoci odstranit příčiny i následky choroby, aniž by pacienta vůbec viděl!

Astrologie v českých zemích

J. Vilímek - Karel IV.

Václav IV.

Bohuslav Hasištejnský

Období Renesance a rozmach západní astrologie

Rudolf II.

V období renesance 15. a 16. století dochází k obrovskému rozmachu přírodních věd a objevuje se celá plejáda osobností zabývajících se mimo jiné i astrologií, např. Regiomontanus, Mikoláš Koperník (heliocentrické uspořádáním sluneční soustavy), Michel Nostradamus (autor známých proroctví "Centuries"), Tycho de Brahe, Johannes Kepler, Johannes Baptista Morin (autor obsáhlého díla "Astrologica gallica"), Paracelsus, Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim, Gerolamo Cardano a mnozí další. Mnoho z nich se soustředilo na dvoře významného krále železného Rudolfa II. Habsburského. Tento špatný politik, milovník života a žen, vzdělaný ctitel umění byl také velký stoupenec a mecenáš esoterických věd a astrologie. Středověkou astrologii založenou na zprostředkovaných překladech klasických helénských astrologických spisů z arabštiny v té době obohatily přímé překlady ze znovuobjevených řeckých zdrojů. Významný byl zejména překlad hermetického korpusu od filosofa a astrologa v medicejských službách Marsilia Ficina. V této době dochází také k rozvoji měřicí techniky a k pokroku v oblasti teoretických základů astronomie a postupů astronomických výpočtů. Dochází k vydávání planetárních efemerid, což je jeden ze základních předpokladů šíření astrologie v následujících obdobích. " Astrologií se v té době zabývalo i několik papežů, později však katolická církev astrologii opět potírala a pronásledovala.

Regiomontanus (1436- 1476)

Vlastním jménem Johannes Muller z Konigsbergu, jeden z nejvýznamnějších astronomů 15.století. V roce 1457 promoval s hodností "magister artium" - mistr svobodných umění na univerzitě Alma plena Rudolfina ve Vídni. Přednášel o optice a starověké literatuře. Konstruoval astrolab a přenosné sluneční hodiny pro papeže Pavla II. Spolupracoval na překladu Ptolemaiova Almagestu s Peurbachem. Zasloužil se o znovuožití znalosti trigonometrie ve středověké Evropě. Venoval se také vesmirnym pozorovanim. V roce 1472 presne zameril kometu, jez byla pozdeji pojmenovana Halleyovou. Sledoval mnoho zatmeni mesice, napsal radu praci, jimiz pripravil pudu pro Kopernika nebo Keplera. Jeho Tabulae directionum, které dokončil v Maďarsku, byly určeny pro astrology a obsahují diskuzi o různých způsobech určování astrologických domů. Také studoval astrologické souvislosti s počasím. Jeho metoda výpočtu astrologických domů se stále používá a jmenuje se po něm metoda Regiomontanus.

"20 let praktických studií přesvědčilo mého rebelantského ducha o pravosti astrologie."

Johannes Kepler (1571- 1630)

Johannes Kepler se proslavil především jako fyzik, který definoval tzv. Keplerovy zákony popisující pohyb planet. K dobové astrologii se stavěl velice kriticky. Vylučoval například možnost přímého fyzikálního působení planet na Zemi. Odmítal také myšlenku předpovídání buducnosti pomocí astrologie. Astrologie podle něj popisuje pouze dispozice světa v daném místě a v daném okamžiku. Kepler rozvíjí pythagorejskou myšlenku harmonie a dělením kruhu n-úhelníky obohacuje astrologii o zcela nové aspekty (36° decil, 40° novil, 51°26'septil, 72°kvintil a jejich násobky). Není náhodou, že právě Kepler má ve svém horoskopu šest jím objevených aspektů 5. harmonické řady (72°, 144°), které svědčí o jeho tvůrčích schopnostech. Ve své práci Kepler navazoval na pozorování deBraheho. Návaznost práce obou těchto vědců je naznačena i vjejich horoskopech překryvem osy lunárních uzlů Tychona Brahe s osou horizontu (AS-DS) J. Keplera. Kepler roste a dosahuje svého poslání (ascendent) díky plodům práce Tychona Brahe (sestupný lunární uzel).

Kryštof Kolumbus (1451 - 1506)

I tento slavný objevitel Ameriky využíval při svých plavbách astrologii. Služeb palubního astrologa nepotřeboval, protože sám disponoval nutnými matematickými a astrologickými znalostmi. V palubních denících se často zmiňuje o aktuálních konstelacích. Proto také známe okamžik vyplutí jeho lodí na legendární cestu. Okolnosti jeho vyplutí jsou pro dnešního astrologa určitě zajímavé. Z úředních důvodů musel opustit přístav při východu Slunce. On však doplul jen k nejbližší mořské mělčině a zakotvil. Počkal ještě tři hodiny, než skutečně vyplul. Důvodem byla nevhodná konstelace, kvůli Saturnu v VII. domě blízko descendentu. Sedmý dům reprezentuje blízkou budoucnost a všechno, s čím se člověk může na cestách setkat. Saturn představuje v klasické astrologii velké neštěstí a zejména to vedlo Kolumba k pozdržení odjezdu. Měl i jiné důvody související s horoskopem okamžiku, ale těm se nyní nebudeme věnovat, protože bychom zde zabrousili až příliš do detailů hodinové astrologie.

John Dee (1527 - 1609)

Anglický astrolog, matematik, astronom, alchymista a okultista waleského původu. Byl rádcem krále Eduarda VI. a později královny Alžběty I. Stanovil bravurně datum korunovace této slavné panovnice. Podívejme se na něj blíže:
Dee umístil Merkur, Jupiter a Slunce do 10.domu regentství, osobních cílů a veřejného významu. Merkur byl vládcem ascendentu a II. domu v Blížencích a měl dobré postavení ve Vodnáři. Slunce bylo v konjunkci s MC, čili hrotem 10.domu, a tak mělo v horoskopu velmi silné postavení. Dee se samozřejmě vyvaroval disharmonických aspektů mezi planetami a světly. Luna, konsignifikátor každého hodinového horoskopu, měla brzy utvořit sextil k Jupiteru. Luna může symbolizovat lid a proto lze tomuto aspektu a skutečnosti, že vládce VI. domu je v X. domě, přisuzovat vliv na to, že si Alžběta dokázala lid získat na svou stranu. V horosopu se vyskytují i vzájemné harmonické aspekty mezi Jupiterem, Saturnem a Marsem a sextil mezi Venuší a Lunou. Nedostatky horoskopu lze spatřovat v tom, že Slunce se nachází ve zničení ve Vodnáři a roněž planeta Jupiter zde nemá příliš dobré postavení. Přesto ale dějiny daly Deeově volbě za pravdu. Alžběta vládla 45 let velmi úspěšně a své jméno propůjčila celé jedné epoše. Později působil Dee na dvoře císaře Rudolfa II jako alchymista.

Michel Nostradamus (1503 - 1566)

Známý francouzský prorok, astrolog a lékař. Proslavil se především sbírkou svých proroctví Centuries. Jeho předpovědi se týkali jak blízké budoucnosti, tak i dalších epoch. Konec jejich časového rozsahu nelze s jistotou určit. Byl uznávaným prorokem již za svého života, zejména díky velmi přesné předpovědi způsobu smrti anglického krále Jindřicha II. Touto předpovědí získává značné renomé a důvěru Kateřiny Medičejské, která jej přijímá do svých služeb. Vrcholu kariéry dosahuje roku 1564, kdy je jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX.. Dle jeho současných vykladačů dokázal mimo jiné předpovědět velký požár v Londýně v roce 1666, osobnosti Napoleona von Bonaparteho a Hitlera, druhou světovou válku ad. Sdělení v jeho díle jsou šifrovaná a časově zpřeházená.

Galileo Galilei (1564 - 1642)

Galileo je znám především jako vynálezce dalekohledu a významný astronom, průkopník moderní fyziky a moderní vědy všeobecně. Existují včak důkazy, podle kterých znal a užíval i astrologii. Např. podle Favarovi eseje z roku 1881 bylo pro autora nemožné

"mít nejmenší pochybnost, že byl Galileo zainteresován do astrologie, nýbrž byl slavný pro svoje schopnosti v tomto umění, takže se na něj různí lidé s plnou důvěrou obracelí kvůli konzultaci svých horoskopů a předpovědím".

Kromě úspěchů sklidil na tomto poli Galileo nejméně jednu důkladnou porážku. Vysloužil si ji předpovědí dlouhého a šťastného života pro svého ochránce, knížete Toskánského, který zemřel dva týdny poté. Většina Galileových dopisů adresovaných jeho kolegům byla ztracena, nicméně dochovalo se 25 jím zhotovených horoskopů (např. jeho vlastní nebo aristokrata Giovana Sagreda). V roce 1592 mu bylo nabídnuto místo na Padovké univerzitě. Zastával zde funkci mathematicus, která zahrnovala geometrie, astronomie ad. včetně výuky výpočtu horoskopů pro mediky, který měl pomoci zpřesnit diagnozu a aspekty nemoci a umožnit tím výběr správného léku nebo způsobu léčení pro nemocného.
V roce 1604 bylo proti Galileovi vzneseno církevní obvinění, za to, že "tvrdil, že hvězdy, planety a nebeské vlivy jsou schopné ovlivnit směr ubírání se věcí".
Ve svém díle Sidereus Nunceus se mimo jiné Galileo až rozplývá nad astrologickým popisem vlastností Jupitera a nad jeho pozicí v horoskopu jeho mladého patrona Cosima Medicejského.
Galileo se také zabýval analýzou horoskopů svých dvou nemanželských dcer, Virginie a Livie. Emile Namer napsal, že "otec moderní vědy Gallieo sám studoval horoskopy svých dětí, když se narodily". Některé útržky z těchto analýz se také dochovaly.
Později ve své kariéře musel podel historika Santillana čelit galileo obvinění jezuitů, že astrologicky předpověděl smrt papeže v roce 1630.

Odpůrci astrologie by určitě v souvislosti s Galileem uvedli jeho komentář knihy Jean-Baptiste Morina, který též působil na Padovské univerzitě a sice (volně přeloženo): "Jsem udivený, že má Morino tak extrémně vysoký obdiv k astrologii a že se pyšní svými hypotézami (které mi připadají nespolehlivé, ne-li velmi nespolehlivé) k potvrzení spolehlivosti astrologie a byla by to opravdu obdivuhodná věc, kdyby byl schopen - jak slibuje - , bystrost sama, umístit astrologii na nejvyšší pozici lidských věd a já budu s velkou zvědavostí čekat, abych mohl vidět tuto podivuhodnou inovaci." Prohlášení může působit jako devalvující astrologii jako celek, je třeba ale vzít v potaz, že Morin ve svém díle užíval astrologické argumenty, aby dokázal svou hypotézu nehybnosti Země. Což bylo tvrzení, kterého se neshodovalo se závěry Galilea, jehož výzkum byl jistě veden na základě racionalních myšlenek a postupů. Galileo byl znám užíváním ostrého sarkasmu proti svým oponentům a i v tomto případě se alespoň dle autora jednalo o poukázání na stupiditu Morinových úvah v této publikaci potažmo deonestování tohoto autora jako takového. A poukázání na skutečnost, že astrologií není možné nahradit jiné vědní disciplíny a nelze ji tak povýšit nad jiné nebo z ní dělat jakousi nadvědu. Což je naprosto ve shodě se současným pojetím astrologie. Domnívám se, že právě pro současníka nemůže být nijak zvlášť překvapivé, že Morinova snaha vysvětlit nekompetentně pomocí astrologie ožehavé otázky tehdejší astronomie vyvolala u Galilea, který byl v závěrech svých pokusů a pozorování mnohem obezřetnější, podráždění.

Tartaglia, Niccolo (1500 - 1557)

Italský matematik, inženýr, inspektor. Tartaglia byl samouk. Od svého soukromého učitele se naučil jen polovinu abecedy a zbytek se doučil sám. Pracoval u akademií, byl zodpovědný za šíření klasických děl v moderních jazycích mezi vzdělanou střední třídu. Vydával mnoho knih,včetně prvních překladů Itala Archimédese. Obzvláště významné jsou jeho překlady Euklidových děl. Je možná nejlépe známý pro své konflikty s Gerolamo Cardanem. Cardano naléhal na Tartagliu na odhalení jeho řešení rovnic třetího stupně. Slíbil jeho vydání, avšak o několik roků později Cardano viděl nepublikovanou práci dalšího matematika S. de Ferro, který přišel nezávisle na Tartagliovi na stejné řešení. Proto Cardano uveřejnil Tartagliovo řešení ve své další publikaci, a tak si de facto přisvojil Tartagliův objev. Tím Tartgalia velice pobouřil. Rozzuřený Tartaglia rozpoutal veřejnou kampaň, aby svého soka společensky znemožnil. Nakonec se mu podařilo, že Cardana začala pronásledovat španělská inkvizice. Tartaglia patřil k nejvýraznějším renesančním astrologům. Napsal knihy o metroskopii a astrologii a působil jako dvorní astrolog Joachima I. von Brandenburg.

Období Racionalismu

S nástupem racionalismu v 17. století (roku 1637 vychází Descartesova „Rozprava o metodě") se dostává astrologie v Evropě opět do útlumu. Jsou zavírány astrologické fakulty na školách. V r. 1660 zakázala provozování astrologie v jakékoliv formě francouzská vláda. Astrologie se stahuje do undergroundu a stává se minoritním zájmem udržovaným různými tajnými spolky nebo individuálními mysliteli. Z těchto stojí za zmínku hlavně hnutí rosekruciánů, jejichž úlohu udržovatele a pokračovatele astrologických výzkumů později převzalo svobodné zednářství. Jedinou zemí, kde proběhlo období osvícenství mírněji a nadále vycházejí astrologická díla i v této době, je Anglie.

William Lilly (1602-1681)

Jeden z nejznámějších astrologů všech dob. Jeho život byl dlouhý a fascinující, jak se lze dočíst v jeho autobiografii. Lilly byl známý především jako hodinový astrolog. Jeho slavné dílo Christian Astrology, spatřilo světlo svšta v roce 1647 a ještě stále se považuje za "bibli" hodinové astrologie. Lilly ovládal mimo jiné řečtinu a latinu a přečetl mnoho astrologických pramenů v originále. Tento základ potom rozšířil ještě o své vlastní bohaté astrologické zkušenosti. Svou praxi provozoval v letech 1643-1665 na Londýnském Strandu. Odpovídal až na dva tisíce otázek ročně. Jezdily za ním lidé ze všech částí Anglie a Evropy, aby za půl koruny dostaly odpověď na svou otázku. Ve spise Monarchy or no Monarchy z roku 1651 dokonce skrytě předpověděl Velký požár Londýna. Poté, co ke zničení města ohněm v roce 1666 skutečně došlo, byl dokonce podezříván, že požár založil. Byl vyšetřován britským parlamentem, ale jeho vina se nikdy nepotvrdila.

Astrologie na dvoře Marie Terezie (na obr.)

Na rakouském dvoře bylo čtení horoskopu součástí ceremonie při narození královského dítěte. Když však přišla na svět Marie Antoinetta (v den kdy Lisabon postihlo zemětřesení), byl horoskop natolik stísňující, že se od jeho čtení upustilo a celý dvůr se ponořil do smutku. Toto by bylo možno považovat za ilustraci špatného stavu osvícenectví na dvoře Marie Terezie, jak to činí Hilaire Belloc (bibliograf Marie Antoinetty), ale na druhé straně lze asi těžko nalézt více historických postav, jejichž osud by byl pohnutější, než životní dráha Marie Antoinetty.

Evangeline Adamsová (1865 - 1932)

V roce 1919 byla ve Spojených státech obžalována známá americká astroložka Evangeline Adamsová (na obr.) z věštectví. Do soudní síně si přinesla vše potřebné k výpočtu horoskopu a prohlásila, že je schopna sama se obhájit a podat důkaz správnosti astrologie. Soudce jí dal za úkol zakreslit a vyložit horoskop neznámé osoby. Později se ukázalo, že onou osobou byl soudcův syn. Interpretace horoskopu byla natolik výstižná, že Adamsová byla sprostěna obvinění.

Astrologie na počátku 20. století

Sikmund Freud

C. G. Jung (1875-1961)

Je to psychologie C. G. Junga, která jako celek zásadním způsobem přispěla k oživení zájmu o astrologii. Jung je často považován za Freudova kolegu a spojence, který se později změnil v odpadlíka. Zatímco Freud zůstal svými kořeny spjat s ideálem materialistické přírodovědné filozofie 19. století s její pozitivistickou metodologií, Jung navazuje na gnostické a hermeneutické tradice evropského myšlení a dovádí je – vypracováním postupů enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy – k noetickým vrcholům.
Způsob, jakým Jung píše o životní dráze člověka, o cestě k sobě samému, jak analyzuje integraci a dezintegraci osobnosti, jak popisuje dynamiku a změny psychické energie, je podnětný pro každého, kdo poznal, že osobnost nelze vystihnout zvenčí změřením jejích sebelépe definovaných vlastností. Jung objevil, jak osobnost zkoumat a pochopit zevnitř, odhalováním vztahů mezi personou a jástvím, mezi různými úrovněmi vědomí a nevědomí, vztahu k animovi či animě, mezi stínem a sebereflexí atd. Jungovo pojetí nevědomí zahrnuje nejen individuální, ale také archetypové vrstvy. Naše duše není "tabula rasa", jsou v ní předobrazy, praobrazy, psychoidní síly - archetypy. Archetyp má sugestivní a numinózní povahu. Je věčný - proto bývá zobrazen v mytologiích jako božstvo. Pojetí psychických funkcí podle C. G. Junga je obohacením tradičního astrologického učení o čtyřech živlech.
Jung dále zavedl pojem synchronicity - mezi planetami, člověkem a jeho horoskopem existuje jakýsi vztah, vzájemného zrcadlení vnějších událostí a vnitřní psychické struktury člověka. Nevychází z kauzálního fyzikálního vlivu planet na člověka, nýbrž ze symbolické, obrazné analogie, korespondence, podobnosti: Jak nahoře - tak dole, jak dole - tak nahoře.
Jungova analýza symbolu a jeho proměn je inspirativní stejně tak pro básníky, filosofy, teology, literární vědce, jako pro psychology.
V oblasti psychopatologie Jung zahájil přechod od biologicky chápané psychiatrie k psychiatrii humanistické.

Citáty z Jungových prací:

Pokus o zjišťování nevědomého stavu se setkává s podobnou těžkostí jako atomová fyzika: aktem pozorování se mění pozorovaný objekt.

Archetypy jsou jako koryta řek, jež opustila voda, po době blíže neurčené je však může znovu vyhledat. Archetyp se podobá starému vodnímu toku, jehož vody života tekly dlouho a hluboce se vryly do země. A čím déle se toho směru držely, tím je pravděpodobnější, že se tam dřív nebo později znovu vrátí.

Racionalismus a banalizování jsou v podstatě následky přesycené potřeby podnětů, jež je příznačná pro městské populace. Obyvatelé měst hledají umělé senzace, aby unikli své banalitě, kdežto osamělý člověk je nehledá, nýbrž ony jej navštěvují, aniž chce.

Kdyby Bůh předvídal svůj stvořený svět, nebyl by nic jiného než nesmyslný stroj a existence člověka by byla zbytečným rozmarem.

Budoucnost se v nevědomí dlouho připravuje, a proto ji mohou jasnozřivý lidé vytušit už dlouho předem.

Jsou formulovány převratné fyzikální teorie - teorie relativity, teorie vlnově-mechanického charakteru částic (hmota dostává energetickou dimenzi a mechanistické pojetí se hroutí), Pauliho vylučovací princip spolu s Jungovým konceptem synchronicity hovoří o jedinečnosti a provázanosti všech prvků a jevů ve vesmíru. Nastává ohromný rozvoj nových přístupů, teorií, astrologických technik a také novinové bulvární astrologie. Počátkem 30. let vstupuje na astrologickou scénu člověk, kterého je možné nazvat kvůli jeho mnoha oblastem zájmu za renesančního - Dane Rudhyar (1895-1985). Ten zakládá nový a brzy velmi populární a stěžejní směr astrologie 20.st, Humanistickou astrologii.

Dane Rudhyar (1895 - 1985)

Vlastním jménem Daniel Chenneviére, byl významný americký básnik, výtvarník, hudební skladatel, astrolog, myslitel, filozof a psycholog francouzského původu. V r. 1916 odešel do Spojených států a tam se začal zabývat jako hudebník orientální hudbou a orientální filozofií. O astrologii se začal zajímat od roku 1930.
Jeho filozofie byla založena na holismu Jana Smutse, strukturalismu, taoismu a některých indických filozofiích, stejně jako na některých představách západního křesťanského světa. Jeho teosofická východiska nám sice dnes mohou připadat zastaralá, ale je třeba si uvědomit, že všechnu látku, z které vycházel, dokázal přetavit do takového tvaru, jež je stále inspirativní.
Astrologii propojuje s myšlenkami Jungovy hlubinné psychologie a koncepty holismu. Ve svém zásadním díle „Astrologie osobnosti" nově interpretuje tradiční astrologické koncepty a předkládá nová východiska. Pokládá tím základ novému astrologickému směru - Humanistické astrologii. Astrologie by se měla podle něj zabývat spíše osobností člověka a jejím rozvojem než predikcí událostí. Počíná být chápána jako symbolický jazyk sloužící k rozvoji vědomí člověka, k jeho lepší orientaci v nepřehledných životních situacích: „Astrologie může být pomocníkem na cestě ke stavu osvíceného člověka".
Během svého života napsalv Rudhyar přibližně 20 astrologických příruček (např. u nás vydaný „Lunární cyklus“ nebo „Astrologická mandala“).

Astrologie a 2. světová válka

Osobnost jistě netřeba představovat - Adolf Hitler

Dietrich Eckhart

Rudolf Glauer

Joseph Goebbels

Winston Churchill

Rudolf Hess (1894 - 1987)

Rudolf Hess, jeden z Hitlerových mužů na začátku války a Hitlerův důvěrník nesouhlasil s útokem na Velkou Británii a na základě astrologických předpovědí se rozhodl na vlastní pěst vyjednat příměří s Velkou Británií. Za tímto účelem tajně odletěl 10.5.1941 letounem bez vědomí ostatních nacistických představitelů do Británie. Zde byl zadržen a vězněn až do konce války v Londýně a po válce odsouzen v Norimberském procesu k doživotnímu vězení.

Předpověď smrti prezidenta Roosevelta

Adolf Hitler přesně na den předpověděl smrt presidenta USA Franklina Delana Roosevelta (na obr. vlevo), která nastala 12.4.1945. Od tohoto okamžiku si Hitler sliboval, že dojde k obratu ve válce v jeho prospěch a netrpělivě jej očekával. V dubnu 1945 měla totiž nastat dle astrologických predikcí (sestrojených s využitím horoskopu Německa) také pozitivní změna pro Německo. Ta opravdu nastala, ale nespočívala v mocenském triumfu Hitlera, nýbrž v jeho smrti 30.dubna 1945 a ve zhroucení nacistického režimu.

Heinrich Himmler (1900 - 1945)

Heinrich Himmler, šéf Gestapa a SS, věřil v magickou moc soustředěného toku myšlenek a disponoval skupinou médií a jasnovidců včele s astrologem Wilhelmem Wulffem. Byl náruživým spiritistou a stoupencem alternativního léčitelství a podivných kosmologických teorií. Dokonce uchovával v trezoru horoskop Hitlera a horoskop říše. Někteří badatelé se zmiňují také o zasvěcovacím rituálu jednotek SS prováděného na nacistických hradech a tvrdí, že se jednalo o černou mši v nejčistší satanistické tradici. Ceremoniál přísahy konané za tmy při svitu hořících svíček měl vyvolat pocit mystického spojení mezi Adolfem Hitlerem a jeho černým bratrstvem - členové SS se zaslibovali výhradně Hitlerovi.

Současná astrologie

Screen astrologického programu Astrolog

Shrnutí